HISTORIE OPEVNĚNÍ OP-S-10 KŘIŽOVATKA

Pěchotní srub OP-S 10 „Křižovatka“ je součástí 1. stavebního podúseku Malé Hoštice ŽSV IV v Opavě. Těžké objekty tohoto stavebně zadaného podúseku společně vytvořily obrannou čáru téměř 8 km dlouhou a situovány byly mimo jakoukoliv lesní lokalitu. Výstavbu podúseku realizovala ostravská stavební firma Václav Nekvasil a.s., které byl ke stavbě zadán 15. března 1937 a podle zadávacích podmínek byla na dokončení stavby stanovena lhůta 250 pracovních dnů. Betonáž prvního srubu OP-S 10 byla započata dne 21. června a skončila o šest dní později 27. června roku 1937. V průběhu výstavby prvního podúseku se ve funkci velitele vystřídali dva armádní důstojníci a to kpt. žen. ing. Zdeněk Ingriš a npor. stav. ing. Vojtěch Hoschna. Poslední jmenovaný původně zastával funkci stavbyvedoucího.

Pěchotní srub Křižovatka byl vyprojektován a postaven ve III. odolnosti (tloušťka stěn 100 - 275 cm, stropu 250 cm). Jde o oboustranný, dvoukřídlý dvouzvonový objekt. Výzbroj pravé i levé střelecké místnosti tvořila kombinace zbraní L1 (4 cm protitankový kanón vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37) a M (dvojče těžkých kulometů vz. 37), střílny hlavních zbraní a týl zajišťovaly tři zbraně N (lehký kulomet vz. 26). V levém ochranném křídle byl instalován pancéřový zvon AJD (pozorování a palba těžkým kulometem) se třemi střílnami a stěnami o tloušťce 300 mm. Vyroben byl Škodovými závody v Plzni a na objekt byl osazen 14. března 1938. V pravém ochranném křídle byl umístěn zvon typu AJN (pozorování a palba LK) čtyřstřílnový, se stěnami stejné tloušťky. Také tento pancéřový prvek byl vyroben ve Škodových závodech a na objekt byl usazen 9. března 1938.

Vnitřní instalace srubu (rozvody elektřiny, vody, filtroventilace) byly do září roku 1938 dokončeny, srub obdržel potřebné zásoby. Oba protitankové kanóny s výrobními čísly 53 a 54 byly odeslány k montáži v dubnu 1938, pro jejich použití měla osádka v září roku 1938 k dispozici 1680 granátů (840 kusů na hlaveň). Zbytek dotace střeliva (dalších 960 ks na zbraň) měl být dodán ještě na podzim téhož roku. Objekt byl také napojen na podzemní telefonní kabel a tak v září 1938 byl již plně bojeschopný.

Již krátce po Mnichovu byl srub OP-S 10 (prakticky stejně jako celá okolní linie opevnění) zbaven pancéřových prvků (zvonů a střílen hlavních zbraní srubu). Na jaře roku 1945 však ustupující německé jednotky pevnostní stavby narychlo připravily k obraně. Šachty po vytržených zvonech zaslepil nekvalitní beton a pytle s pískem vytvořily kulometná hnízda. Vytržené ocelolitinové střílny nahradily střílny vytvarované z chudého betonu, do nichž ve střeleckých místnostech na dřevěných stolech a polních lafetách byly instalovány těžké kulomety. Do čelního hliněného náspu byly vyhloubeny spojovací zákopy a stanoviště pro pěchotní zbraně. Zákopový systém byl propojen se vstupem do objektu, který sloužil jako úkryt mužstva a skladovací prostor. V čelním náspu, po bocích, byly vyhloubeny okopy pro těžkou techniku, která v případě těžkého ostřelování zajížděla do týlu objektu.

Sovětské tankové jednotky prvního sledu prorážely německou obrannou linii mezi objekty OP-S 10 a OP-S 11 ve dnech 20. až 22. dubna 1945, kdy se jim podařilo pouze zničit těžkou nepřátelskou techniku, nikoliv však pěchotu, ukrytou ve srubu. Poslední bránící se německé vojáky pak likvidovaly (podobně jako u ostatních pevnostních objektů na Opavsku) až týlové pěchotní sovětské jednotky, které používaly silných náloží a plamenometů. V případě OP-S 10 zápalná směs plamenometu vyvolala požár a výbuch německé munice uložené uvnitř objektu a tím i devastaci stavebních konstrukcí v jeho levé části. Při výbuchu byl usmrcena německá osádka, její ostatky pohřbilo místní obyvatelstvo na poli poblíž objektu. V 70. letech sloužil srub bez podstatných úprav zdevastovaných částí jako sklad a jeho okolí se měnilo v divokou skládku.